http://magazin.maitrea.cz/terapie-zvukem-aneb-zpatky-ke-zdroji/

Terapie zvukem aneb Zpátky ke Zdroji

„Nástroje nejsou hlasité, ale jejich vibrace jsou silné, stejně jako pole, které vytvoří a ve kterém se člověk nachází. A být v prostoru těchto čistých vibrací znamená střetnout se s něčím čistým, nezmanipulovaným,“ říká o terapii zvukem pradávných nástrojů Ondřej Smeykal, český profesionální hráč na didgeridoo.

Byl jednou jeden hliněný domeček ze slámy postavený podle zákonů Posvátné geometrie ve tvaru Vesicy Piscis. A v domečku byly v tom čase umístěné různé gongy, také ten největší v Evropě (měří 2,11 metrů v průměru a byl ručně vyroben z jednoho kusu rezonančního bronzu), různá didgeridoo a celá řada Navaho fléten. Dole v údolí hučela řeka Oslava a okolní lesy si vyprávěly příběhy dávných dob. A právě v tomto domečku probíhala jedna ze zastávek tzv.Výpravy 2014 – hudebně-léčivých setkání hudebníků Ondřeje Smeykala, Bear Love a Andrewa Begaye.


Všichni tři se věnujete hudbě a jejímu léčivému potenciálu. V čem toto léčení podle vás spočívá?

Andrew Begay: 

Vyrostl jsem v pouštní rezervaci, a pro toho, kdo zpíval, angličtina našla slovo „šaman“, „medicinman“. (něco jako „léčitel“, pozn.red.) Pro nás to je prostě „zpěvák“, protože zpíval pro ostatní: zpíval horám, lesům, rozkvetlým loukám, životu samotnému. Byla to spíš zpívaná poezie. A říkáme jim „zpěváci“ také proto, že k léčení používají právě jazyk vibrací. Jazyk, který používají naše jemněhmotná těla, ať už to je tělo mentální nebo emocionální, tělo snů nebo vzpomínek. (doslova „dům snů, dům vzpomínek“, pozn.red.)

A vibrace podle mě tato těla probouzejí a tím, jak člověk zhluboka dýchá, tato těla se začnou postupně rozšiřovat. Je to, jako když se díváte na východ slunce a necháte jeho paprsky vstoupit do svého těla a celé ho rozeznít.

Andrew, jak vypadala vaše cesta k léčení pomocí vibrací, konkrétně zvuku Navaho fléten, na které hrajete?

Když jsem byl malý, můj dědeček, který sám hrál a vyráběl flétny, mi řekl, že jednou budu také hrát. Když jsem později skutečně hrál a zpíval, nejdřív jsem ani netušil, že léčím; prostě jsem jenom zpíval. Když jsem zjistil, že zpěv a hraní dokáže léčit, začal jsem se o to zajímat víc. Začal jsem flétny vyrábět a učit na ně hrát ostatní.

Odešel jsem z rezervace a začal spolupracovat s organizací, která pomáhala lidem nemocným rakovinou. Roky jsem pro tyto lidi vyráběl flétny a hrál s nimi. Milovali je! Mnohým z nich se hraním na flétnu začalo zlepšovat zdraví a některým se dokonce podařilo odhodit svůj strach z umírání. Viděl jsem spoustu lidí, kteří z tohoto světa odcházeli šťastní: naposledy si zahráli na svou flétnu a v klidu odešli.

(odmlčí se) Na léčení zvukem je nádherné to, že je tak jednoduché. Podobně můžeme léčit i svým hlasem a způsobem, jakým promlouváme k ostatním. Dělá to dobře nám, našemu tělu i druhým... Vzpomínám si na jeden okamžik ze svého dětství: Byl jsem tenkrát u babičky, která právě mluvila se svou sestrou. Najednou jsem přestal vnímat,

co říkají, a jen naslouchal jejich hlasům. A najednou se z nich stala hudba! Alespoň pro mě. To byl moment, který mě „probudil“ do přítomnosti a vnímání absolutního štěstí, tehdy jsem se „probudil“ do vnímání vibrací a jejich potenciálu. Takhle já osobně vnímám léčení pomocí vibrací, pomocí hudby.

Ondřej Smeykal (OS): Podle mě není vždycky důležité pochopit, jak to či ono funguje. Někdy prostě jenom cítíme (zdůrazní), že to funguje. Takže tahle otázka je trochu ošemetná. Spousta lidí s ní přichází naše koncerty, a co mám na téhle práci opravdu rád, je moment, kdy ji prostě pustí. Zapomenou na ni a jsou plně v přítomnosti, ve vibracích nástrojů, na které hrajeme.

A ty jsou skutečně silné. Nástroje samy o sobě nejsou hlasité, ale jejich vibrace jsou silné, stejně jako pole, které vytvoří a ve kterém se člověk nachází. V tomhle souhlasím s Andrewem: Vibrace jsou velmi čisté a být v jejich prostoru znamená střetnout se s něčím čistým, nezmanipulovaným. Konfrontace s nimi je tak čistá a tím tak jasná a naše tělo jí velmi dobře rozumí!

Rozum se snaží pochopit, „Jak to, že to funguje? Jak to?!“, chvíli bojuje, ale vytvořené pole je tak silné, že to nakonec vzdá. Tělo ale ví, každá jeho buňka rozumí a chápe velmi dobře tu jednoduchost okamžiku a proud vibrací, která ho pohltí a doslova omyje. 

(zamyslí se) Rád bych zmínil ještě jednu věc: Hudba, kterou spolu s Bearem a Andrewem tvoříme, má velmi rozsáhlou škálu frekvencí; zasahuje oba dva, lidským sluchem nezachytitelné extrémy. Jak nejhlubší, tak nejvyšší tón neslyšíme, ale cítíme (zdůrazní). Jen velmi málo lidí v dnešní době má takovou zkušenost. V drtivé většině dnes posloucháme hudbu z mp3 formátů a reprodukovanou hudbu, a to ještě ke všemu z malých a tudíž zvukově nedostatečných reproduktorů.

Naznačujete tím, že se ochuzujeme o velmi výraznou složku hudby, a tou je její potenciál sladit vibrace našeho těla a tím ho i léčit...

OS: Během posledních desetiletí hudba neskutečně „zploštěla“ a byla okrájená o velmi hluboké a naopak velmi vysoké tóny. To, co dnes nazýváme hudbou, není skutečná hudba ve svém původním významu. Samozřejmě, zvukové vibrace hudby můžete prožít na živém koncertu nebo na technopárty. Ale i tak jde proud zvuku a vibrací přes reproduktory! Pořád v takovém případě mezi vámi a mezi zdrojem „něco“ stojí, nějaký „transformátor“, „přenašeč“.

Hudba na našich meditačních setkáních a koncertech je bez reproduktorů, posluchači se tedy setkávají přímo se zdrojem. A to přináší přímý prožitek jednak těch nejhlubších a nejvyšších tónů, ale především propojení všech se všemi a poznání, že vše je Jedno. Protože tojsou právě tyto silné vibrace, které způsobí, že najednou nevíte, kde máte špičky prstů, kde vám končí tělo a začíná prostor kolem vás... To vše se spojí a „vy“ se doslova rozpustíte v prostoru frekvencí.

A to je přesně to, co říkáme všem „nevěřícím Tomášům“: Přijďte a poslechněte si ten rozdíl sami! Prožijte si, jaké to je konfrontovat se s absolutní otevřeností zvuku v jeho širokospektrálním rozsahu! A jaké to je se této otevřenosti vystavit - jak říkal Andrew: psychosomaticky se člověk jakoby „nadechne“.

(odmlčí se) My vlastně ani „nehrajeme“; protože kdybychom „hráli“, budeme do hudby vkládat své záměry, jako hudebníci běžně dělají: Záměr prodat víc CD, záměr probudit ty, kteří začali na koncertu usínat... My se naopak snažíme vytvořit prostor, ve kterém je bezpečné vystavit se tomuto širokému spektru frekvencí. A jakmile je jednou rozezníme, snažíme se do nich nevkládat žádné záměry. Učíme se hrát tak, aby rezonance zvuku procházela prostorem a byla prázdná. A pak ten, kdo se v ní právě nachází, může ze sebe odložit všechno, co už nepotřebuje. Odkládat můžeme jenom do prázdného prostoru. Proto tomu, co děláme, také říkáme Cesta zvuku(Sound Journey, pozn.red.)

Hudba na koncertech tedy tento prožitek neumožní?

OS: Může, rozdíl je jenom ve vytvořeném záměru, který obě strany respektují: Když jdou lidé na koncert, vědí, že jdou na koncert – že nejdou na terapii. Když ale během koncertu něco hlubokého v sobě prožijí, tím lépe; koncert může mít terapeutické účinky a na druhou stranu hudební terapie může být skvělý koncert. To se vůbec nepere.

Bear Love (BL): Celý obsah je ZA slovy; když budete psovi nadávat a používat při tom vulgární slova, ale budete je říkat mile, pes bude vnímat, že mu říkáte něco hezkého. Není to ve slovech samotných, slova jsou pouze forma, důležitý je záměr. Pro mě je léčení vibracemi především o „záměru“, který pochází z našich myšlenek a je nesen zvukovou vlnou.

Proto na začátku našeho hudebního setkání vytváříme společný kruh a díváme se vzájemně do očí. V ten okamžik ve své mysli přeju každému klid mysli a osvobození od bolesti a utrpení. Ale zároveň to musí být z mojí strany prázdné, bez jakéhokoliv přidaného záměru...

OS: ... musí to být prázdné, jinak to může být nebezpečné!

BL: ... proto tam musí být obrovská pokora. A ochota být otevřený ke všemu. Léčení pro mě také znamená léčení od iluze, iluze oddělenosti... a minulosti. Když si to uvědomíme, všechno naše trápení je spojené s minulostí, s myšlenkami na to, co bylo, co se nám stalo nebo co jsme udělali či neudělali. A tak si říkáme „Stalo se mi to a to, a proto teď trpím.“ Ale minulost neexistuje! Žije jenom v naší mysli a našem těle, v našich svalech. Ale jako taková neexistuje.

Díky vibracím a záměru se můžeme dostat dovnitř sebe a léčit, což také dělají všechny chirurgické operace coby materializovaná metafora tohoto. Vibrace se mohou stát nástrojem. Ale co skutečně léčí, je vibrace lásky, která se na těchto vlnách nese. Každý z nás to může udělat, není to žádné kouzlo.

Takže podle vás je pomocí vibrací možné ...

BL: ... všechno je možné. Neexistují žádné limity, láska nemá žádné limity. Jenom to, co je rozdělené do hierarchie, má limity. Základem všeho je náš záměr. Loni jsem během cesty na čtyřdenní koncert v Passově dostal ohromnou horečku. Znal jsem ale svou roli v procesu, ve kterém si lidé zaplatili vstupenku na koncert. A tak jsem hrál a posílal jim svou lásku a přání klidu a míru a osvobození se od utrpení. A jakmile se mi podařilo se díky tomu znovu spojit s Duchem (Spirit, pozn.red.), všechno utrpení bylo pryč.

Utrpení vzniká pouze z porovnávání. Protože když porovnáváme, oddělujeme se od Jednoty. Vytváříme iluzi oddělenosti a to bolí. Jakmile si ale uvědomíme, že všichni jsme jedno, všechny boje zmizí. Jeden můj přítel pro mě ze dřeva vyrobil „Be Love“ (Buď láskou. Tuto dřevěnou destičku má Bear Love během

hudebních léčení položenou u svého největšího gongu, viz foto - pozn.red.) A tak to je; když někdo kvůli lásce pláče, je to proto, že po ní touží, volá. Tak jí prostě a jednoduše buďme. Mám rád dělat věci jednoduše. Protože ve skutečnosti to JE jednoduché.


Andrew Begay je přímý potomek původních obyvatel Severní Ameriky. Vyrostl v kmeni Navaho, a pokud necestuje, žije v Chicagu, kde vyrábí a prodává své flétny. Více se o něm dozvíte na www stránkách AndrewBegayFlutes.co.uk.