Jsem někdy takový hladič hada bosou nohou, ale má to své meze

Oáza v zatopeném lomu u Starého Klíčova ožije v pátek nevšedním koncertem. Jeho ústřední postavou bude český, ve světě velmi uznávaný profesionální hráč na didgeridoo Ondřej Smeykal. Jeho cesta k australskému domorodému nástroji vedla od pokusů samouka, kdy pro nedostupnost didgeridoo nacvičoval hru na obyčejné papírové trubky používané k navinování koberců. Později si hru na didgeridoo osvojil přímo v Austrálii, kde studoval aboriginské skalní malířství na univerzitě v Canberre.

Přijedete zahrát do Lomečku. Víte, do čeho jdete? Jak vůbec k vašemu koncertu s perkusistou Pavlem Plánkou došlo?

Je to takové kamarádské pozvání, hráli jsme spolu v Miláně na výstavě. Říkal mi, že v Lomečku má dobré přátele a měl by to být takový předletní večer s kamarády. Beru to spíše jako něco, co si chci užít, hlavně koncert v přírodě.

S Pavlem Plánkou jste hráli nedávno v Praze na skleněné nástroje, a to u příležitosti výstavy architekta Bořka Šípka na Novoměstské radnici. Budete na skleněné didgeridoo a perkuse hrát také v Lomečku?

V Lomečku to nebude sklo, to byla jedna ze záminek, proč jsme se koncert rozhodli uspořádat. S Pavlem jsme se poprvé potkali v dubnu, kdy měl Bořek výstavu v Itálii a vezl tam  ukázat nástroje ze skla. Mezi nimi byly i perkuse ze skla, na které měl původně hrát japonský bubeník. Ten bohužel do Milána přijet nemohl, takže nastoupil Pavel Plánka. Vyzkoušeli jsme si souzvuk, a když jsme to pak zpětně hodnotili, napadlo nás vyzkoušet, jak by se nám spolu hrálo na nástroje konformní, na ty dřevěné s tou kůži, na jaké hráváme dosti často.

Foto: Pavel Plánka si Lomeček zamiloval.

Jaké je to hrát na skleněné nástroje?

Je to do jisté míry experiment, muzikant to cítí jako anorganickou energii. Muzikant cítí, stejně jako sochař, že sklo je vysoká energie, kdežto dřevo je zase energie živočišná, organická. V Lomečku si chceme užít, že si zahrajeme k tanci a pro přátele, k tomu právě to dřevo a kůže, bubny, vše postaru.

Předpokládám, že budete hrát na své nástroje…

Přivezeme si každý sestavu svých nejoblíbenějších, dopoledne si je budeme v Lomečku připravovat a večer na ně zahrajeme.

Těšíte se?

Samozřejmě! O Lomečku jsem hodně slyšel a už mne tam lákal i brněnský hudebník Pavel Fajt, abych si tam s ním zahrál. Nevyšlo to z časových důvodů, ale tentokrát to naprosto přirozeně klaplo. Našel jsem volný den, dokonce i pátek, a vypadá to, že vše vychází. Jsem už strašně zvědavej.

Foto: Své didgeridoo rozezní Ondřej Smeykal v Lomečku už v pátek.

V Lomečku se můžete dostat pod vodní hladinu suchou nohou, a to až na dno do potápěčské kabiny. Nemáte strach z hloubek?

To možná pro mne zatajili kvůli překvapení. Pokud je tam něco, co potřebuje nějaký adrenalin a zároveň je to bezpečný, půjdu do toho. Bude mě lákat to vyzkoušet. Jsem sice někdy takový hladič hada bosou nohou, ale má to své meze…